Městský běh Zlínem – Přes valašské kotáry 2014

Pro někoho samotný název tohoto běhu může znít zmatečně a nelogicky. Pod pojmem kotáry si představujeme náročný kopcovitý terén někde v lese a ne téměř rovinatou trať po asfaltu uprostřed města. Název je však pevně spjat s historií závodu. Jeden z nejstarších závodů u nás se skutečně běhal v lese nad Zlínem, na kopci Barabáš a Tlusté hoře. Mezi vítězi najdeme i legendárního Emila Zátopka, který v roce 1957 ukončil svou kariéru právě tímto během. Jeho socha, jakožto zlínského odchovance, nově zdobí Stadion Mládeže ve Zlíně. 52.ročník se v roce 1999 běželo naposledy nahoře v lese. Pořadatelé z Atletického klubu Zlín chtěli zvýšit zájem o běh a přilákat lidi, především však mládež, k atletice, běhu, či sportu obecně a přesunuli závod do dostupnějšího centra města, se zázemím na radnici na náměstí Míru. Trať se zpočátku několikrát lehce měnila. Když jsem Kotáry běžel poprvé v roce 2002 jako žák (2kola=3km), obíhal se např. zlínský Zámek, v přilehlém parku Svobody, těsně kolem dokola s krátkým terénním výběhem i seběhem vedle něj. Již minimálně deset let je však trasa stejná a několikrát se na ní překonávaly traťové rekordy v hlavních závodech mužů a žen. Účast předních českých běžců, ale i zahraničních závodníků značí také určitou prestiž a kvalitu.

Letošní 67.ročník připadl na 19.října, tradičně v neděli. Pořadatelé slibovali udělat závod nejlepším v historii a také se nenechat zahanbit konkurenčním, novým, mnohem více sponzorovaným a mediálně propagovaným závodem Vita Sana Run, konaným 27.září. S počasím to lehce přehnali, kdy na konci října zajistili slunečné, teplé, takřka letní počasí. V tak krásný den jsem se rozhodl zúčastnit se poprvé od samého začátku a užít si akce celý půlden. Abych neblóňal po náměstí, hodiny před svým startem jen tak podarebně, přibalil jsem si do baťohu foťák. V devět jsem sedl na kolo a za pět minut, i kvůli stáním na dvou červených, byl na náměstí. Vidět ve Zlíně plné náměstí lidí je nezvyk, natož tak brzo ráno. První, co jsem slyšel od kamarádů, že jsem se spletl, že tu dneska žádné závody na kole nejsou. Musel jsem se tedy převléct do běžeckého, a to rovnou do historické teplákovky atletiky Gottwaldov, ve které jsem v roce 2012 odběhl celý hlavní závod.

Komentování se ujal sám ředitel závodu, nynější místopředseda atletického klubu, trenér, bývalý závodník, můj bývalý trenér a můj bývalý spolupracovník, Lukáš Vojtek. Organizaci na startu vedl startér Vojta Uřičář. Stopky mačkali trenéři Jan Mušínský a Zdena Mušínská, také František Hnízdil, bývalý ředitel sportovní ZŠ E. Zátopka a také Bohumír Zháňal, mj. šestinásobný vítěz Kotárů. Hlavním rozhodčím byl Pavel Kovalčík, staronový předseda klubu. Výsledky zpracovával JUDr. Bohumil Vrána, který velel celé závodní kanceláři. O ozvučení a hudební doprovod se staral Antonín Šulc a jeho Tondaband. Občerstvení v podobě čaje a gulášové polévky z restaurace U Janků, si všichni zúčastnění mohli dát v bufetu Jirky Cejnara a Anety Krejčiříkové. Dále se na chodu akce a organizaci podíleli Arnošt Hošek, Ludmila Antošová, Pavla Kotopulosová, Renata Chludilová, Štěpán Chludil, Eliška Doležalová, Martin Pavliš, Petr Neudek, Zuzana Martincová, Filip Kotopulos, David Bernátek, taktéž svěřenci trenérů Pavla Utíkala a Standy Lacigy a asi ještě další, které jsem mohl přehlédnout.

Na náměstí byly zajištěny také všelijaké atrakce pro děti, včetně skákacího hradu nebo velké nafukovací velryby. Trenéři přípravek mimo závody ještě připravili dětem překážkovou dráhu. Byl také vyhlášen první ročník soutěže Zmístaskoku, kde za překonání světového rekordu byla slíbena cesta kolem světa. To se bohužel nikomu nepodařilo a nejlepší výkon činil 255cm. Blížilo se půl desáté, připravoval se první běh na jedno kolo kolem náměstí pro ty nejmenší a já začal cvakat první fotky. Po celém náměstí se to jen hemžilo drobotinou a jejich rodiči, z čehož jasně vyplývá, že už od brzkého věku vedou rodiče své děti ke sportu a to je moc dobře. Přece jen se doba trochu změnila a děti už nelítají od rána do večera po venku, aby je rodiče museli nahánět domů. Dnes je problém dostat dítě na chvíli na vzduch. A tak v kategoriích mladší přípravky a atletické školky bylo startovní pole početné. Čtvrtka a půlka jsou na dráze nejtvrdší disciplíny. Tady běh na jedno kolo zvládla i např. tříletá Anička, což už musí budit respekt. Dvě kola byly záležitostí starší přípravky. I zde bylo startovní pole početné, především zásluhou domácích závodníků. Atletický klub Zlín má širokou základnu a dlouhodobě patří mezi nejlepší kluby v republice ve výchově sportovní mládeže. Přáním a snahou je udržet mladé u atletiky, potažmo sportu i v pozdějším věku, kdy budí zájem nové moderní sporty. V horším případě, z různých důvodů, už není zájem vůbec!

Mezitím, co jsem pobíhal po náměstí s foťákem, potkával jsem spoustu známých tváří. Ať už pozvaných hostů, bývalých závodníků, trenérů a dalších, se zlínskou atletikou spojených, lidí. Vyfotil jsem se s Milanem Koňarikem a poté s Vaškem Staňkem. Sešly se tak při jedné akci tři generace zlínských půlkařů. Milan jako divák povzbuzující vlastní ratolest, já a Vašek, jako závodník dorostenecké kategorie, kterého přišel povzbudit jeho trenér Lubomír Heneš i s manželkou Blankou, bývalou reprezentantkou na krátkých překážkách. Ani Jiří Ot, můj bývalý trenér, nenechal své svěřence napospas a kontroloval jejich tempo na stopkách. Své zástupce měl na startu i trenér sprinterů Milan Nožička. Na náměstí se přišel podívat i můj bývalý tréninkový parťák trojskokan David Machálek. Mezi hosty se objevil mj. nezapomenutelný Stanislav Nebojsa, trojnásobný vítěz Kotárů, bývalý trenér zlínských vytrvalců např. Honzy Kalendy, Dalibora Slováka či Pavla Trňáčka, vítěze posledních dvou ročníků Kotárů, které se běžely v lese. Své ovečky do pole přivezl až z Vítkovic známý trenér Vladimír Černý, nechyběla ani výprava z Frýdku-Místku Josefa Nejezchleby. Legenda dlouhého triatlonu, ironman Petr Vabroušek, nabízel produkty SLS3 hned vedle stupňů vítězů. Zahlédl jsem ještě trenéra přípravky, vedoucího družstva mužů Martina Janiše, který v září na posledním ligovém kole, jeho rekordním 111.ligovém kole, ukončil kariéru. Mnohé další procházející, povzbuzující nebo dokonce závodící atlety bych rád zmínil, ale nepíšu knihu, jen krátký článek, tak prosím za prominutí.

V 10 hodin odstartovali mladší žáci, a to již na 1370m dlouhém okruhu, takže i městská policie, regulující provoz na Bartošově ulici, musela být ve střehu. Trasa vedla po Bartošově ulici dolů až ke křižovatce. Před ní se zahnulo vlevo do parku. Po chodnících vedla trasa dále kolem průchodu k autobusovému nádraží, kopcem za zastávkou U Zámku. Krátká rovinka ke zlínskému Zámku a hned zase doleva dolů pod Zámek. Věrnými a tradičními diváky se na těchto místech stali místní bezdomovci, ochotně nabízející probíhajícím závodníkům občerstvení, v podobě krabicového vína. Po odpočinkové rovině se ostře zahnulo vpravo do nejprudšího kopce na trati. Ten sice nebyl dlouhý, ale pokračující cesta vedla stále mírně do kopce, až k tržnici, kde následoval vracák doleva. Kdo čekal, že tu zakousne ředkvičku nebo květák, měl smůlu, tržnica v nedělu nejede. Dál vedla trasa po chodníku podél třídy T. Bati, nad parčíkem s kašnou se zahnulo vlevo zpět na náměstí Míru, které se oběhlo spodem. Dále se buď pokračovalo rovně na Bartošovu ulici do dalšího kola, nebo se zamířilo doleva nahoru před radnici do cíle.

Závod mladších žáků a po nich také žákyň byl na jedno kolo. Obě vítězství patřila zástupcům z Frýdku-Místku Patriku Lučanovi a Elišce Kopcové. V běhu starších žákyň, opět na jedno kolo, završila vítězný hattrick klubu TJ Slezan Frýdek-Místek Petra Pavlásková. Nadvládu Slezanů narušil až v kategorii starších žáků, Filip Vabroušek (Tri Life Zlín), který již musel zdolat kola dvě. Filip, jako rozený vytrvalec po otci, trénuje naopak rychlost ve sprinterské skupině Milana Nožičky v Atletickém klubu Zlín.

Pět minut po 11.hodině přišel na řadu hlavní závod žen. Je škoda, že nebývá větší zájem dívek a žen, protože již tak je sloučená kategorie dorostenek s juniorkami. Ženy nad 35 let pak mají vlastní kategorii. Aby bylo startovní pole alespoň trochu početné, startují všechny kategorie najednou a to na dvě kola, což je pro mnohé vytrvalkyně přímo sprinterská trať. Nejrychleji trať zdolala juniorka Hana Homolková z TJ Nové Město na Moravě v čase 10:24. Mezi ženami do 34let zvítězila Petra Jenyšová z TJ Jiskra Otrokovice a v ženách nad 35let Jana Žaludková za Seco Tools.

Tradičně slabá účast byla i v kategorii juniorů. Ti však běží závod společně s dorostenci, a tak za pět půl dvanácté vyběhlo třináctihlavé pole běžců na tři kola dlouhý závod, což dalo něco přes 4km. Je zajímavé, že první čtyři dorostenci byli rychlejší než starší junioři. V dorostencích vyhrál Lukáš Chwistek z SSK Vítkovice, v juniorech Patrik Sochor z AC Moravská Slavia Brno.

Schylovalo se k poledni, hlavnímu závodu mužů na 6 kol – 8,2km. Už jsem musel odložit foťák a jít se rozběhnout. Na startu se sešlo 73 běžců ve čtyřech kategoriích. Kvalitní obsazení slibovalo rychlý závod. Po startu jsem si užíval celé první kolo na čele. Rychlé tempo jsem ale nemohl udržet celý závod, tak jsem se postupně odklidil hlouběji do startovního pole, kde jsem už jen doklusával do cíle na celkovém 11.místě. Výsledný čas 29:58 mě mile překvapil. Vítězem se stal potřetí za sebou Petr Vitner z TJ Nové Město na Moravě. Časem 26:16 tentokrát nepřekonal vlastní traťový rekord z loňského roku (25:39). Potřetí za sebou druhý doběhl Lukáš Olejníček z AC Moravské Slavia Brno, třetí skončil Jakub Zemaník z SSK Vítkovice. První zlínský závodník byl Přemysl Žaludek na 6.místě. V kategorii nad 40let zvítězil Svatopluk Janečka (Cyklogat Zlín), v mužích nad 50let Vlastimil Bukovjan (KESBUK Otrokovice) a v kategorii nad 60let Alois Škrabánek ze Zlína.

Poprvé se hlavního závodu na 8,2km zúčastnil Gustav Bělský, pravnuk Gustava Bělského, který v roce 1948 běh Přes valašské kotáry poprvé zorganizoval a na jeho počest se běh od roku 1993 koná jako memoriál Gustava Bělského. Od loňského roku se závod koná také jako memoriál Ivana Hejtmánka, výrazné osobnosti zlínské atletiky, pozdějšího organizátora závodu, jemuž vděčíme, že závod přetrval až do dneška.

Závod je zařazen do běžeckého seriálu Zlínského kraje, kde jsou na vybraných závodech výkony běžců podle času obodovány. Soutěží mezi sebou jak jednotlivci, tak týmy. Pořadatel mnoha takových závodů na Zlínsku Jiří Prokop na startu Kotárů samozřejmě nechyběl. Čest AK Zlín v této celoroční soutěži dlouhodobě hájí Anežka Janečková, kterou mladší generace atletů ani nezná. V poslední době se některých závodů zúčastňuju hlavně já a Stanislav Laciga, který jako trenér jde příkladem svým svěřencům (ne jako Dan Michnáč). Momentálně v atletickém klubu není žádný pořádný vytrvalec a dlouhodobě klub trápí jejich nedostatek. Třeba se z letos zúčastněných dětí podaří vychovat nového Zátopka.

Své zástupce na Kotárech měl běžecky silný tým triatlonistů z Tri Life Zlín, na které, stejně jako na své ovečky ze Zlínského plaveckého klubu, dohlížel Vilém Čejka. Hlavního závodu se tentokrát nezúčastnil Petr Vabroušek, který běžel předešlý den Chřibský maraton. Početné obsazení měli běžci z týmu Slečinky Napajedla. Klub extrémních sportů Vlasti Bukovjana KESBUK Otrokovice byl také silným konkurentem. Trojčlenné zastoupení měl tým Valachbajk CykloMira, v čele s vynikající bikerkou Lucií Javorovou. Nechyběli běžci z orientačního běhu Zlín, BS Slopné nebo klubu AK EZ Kopřivnice, za který závodí Jiří Zátopek, vzdálený příbuzný Emila Zátopka. Tohle všechno, když se smíchalo dohromady, přidalo se mnoho dalších z různých oddílů, klubů a týmů nebo závodících jen tak sami za sebe, vznikly pestré a kvalitní závody.

A protože závod závodem dělají závodníci, patří všem zúčastněným poděkování, jakožto přihlížejícím divákům za vytvoření atmosféry a organizátorům za zprostředkování. Děkuji Tomáši Holému za fotografování, když jsem zrovna běžel. Děkuji za mohutné povzbuzování, předně v průběhu prvního kola. Poděkování patří také těm, kteří přispěli do kasičky nadace Pomozte dětem, která, pod záštitou spolku Kuře na tripu, pořádající atletické tábory pro děti, byla na místě. Byl překonán účastnický rekord a já doufám, že jste si užili dosud nejlepšího ročníku běhu Přes valašské kotáry.

Fotografie ze závodů si můžete prohlédnout zde:
http://heckom.rajce.idnes.cz/Pres_Valasske_kotary_-_Beh_Zlinem_2014/

Výsledky sú tu: http://www.atletikazlin.cz/?wpfb_dl=16

oddaný poddaný královně sportu
Martin Hečko

print